Šelma z Gévaudanu
Za časů vlády Ludvíka XV. se desítky lidí stali obětí divokého zvířete, která řádilo ve francouzském kraji Gévaudan, dnes zvaném Lozére. Běsnění záhadné divá šelmy se však nevyhnuly ani ostatní kraje Francie - například Ardéche, Haute-Loire, Cantal.
Na jaře v roku 1764 napadlo ženu pasoucí dobytek nedaleko Langogne divoké zvíře. Naštěstí, ho pasoucí se stádo
zahnalo. Zanedlouho po tomto případu se našla mrtvola čtrnáctiletého děvčete. Byla to první oběť divokého zvířete, které usmrtilo mnoho lidí.
Tři roky hrůzy
Podle očitých svědků zvíře, které napadlo pasačku a zabil mladé děvče nebyl vlk, ale obrovské zvíře s velkou hlavou, začervenalými boky, s černým pruhem nakrku a hustým ocasem. Krvavé útoky šelmy pokračovaly. Napadala ženy a děti, například chlapečka, který se vracel domů se svým stádem. Zvíře se na něj
vrhlo a roztrhalo mu vnitřnosti.Dítě za několik minut zemřelo. Stejně jako děvčátko, které šlo samo přes pastviny. Matka ho přitom po celou dobu z dálky pozorovala. Než mu však stačila přiběhnout s bratrem na pomoc, bylo tělo dítěte téměř k nepoznání. Břicho rozpárané, pokožka hlavy strhnutá a zčásti shrnutá do tváře. Obyvatel regiónu se zmocnil skutečný děs, davová psychóza strachu. Nikdo nevycházel z domu bez nože nebo vidlí. Několikrát na šelmu zorganizovali hon, ale zbytečně. Noviny, které v té době vycházely, se rozepisovaly o krvavých útocích zvířete.
jxs.cz/631/370/329012a31e_65898735_o2.jpg">
Strach a pobouření byli tak velké, že král vyslal svůj dragounsky pluk, aby chytil a zabil zvíře. Bestie jakoby cítila, že se na ní chystá hon, přesunula sedo jiných oblastí, kde pokračovala v krvavém zabíjení. Zůstaly po ní jen roztrhané mrtvoly s odhryznutými hlavami. Hony na bestii, kterých se zúčastnili královi dragouni spolu s vesničany, nepřinesly žádný výsledek. Ani dva lovci z Normandie, Denneval a jeho syn, kteří se pustili do hledání zvířete, neměli úspěch. 1. května 1765 však dva bratřiMartelovci z oblasti La Chaumette smrtelně zranili velkého vlka. Že by to byla hledaná šelma? Vše bylo marné, krveprolití zanedlouho pokračovalo. Události vzrostly do takového rozsahu, že Ludvík XV. poslal poručíka svých střeleckých oddílů, Francoisa Antoina, přezývanéhoAntoine de Beauterne, který měl pověst nejlepšího střelce v království, aby zvíře vystopoval a zabil. V září 1765, po třech měsících štvanice, Beauterne zabil v oblasti Sainte-Marie-des-Chazes obrovského vlka, kterého vykuchali odvezli na královský dvůr jako velkou atrakci. Vycpaný vlk byl jistý čas umístěný v Pařížském muzeu, potom se však ztratil a nikdo neví, kde se v současnosti nachází. Všude se oslavovalo, jenže zanedlouho krvavý masakr začal znovu. Tehdy mladý šlechtic markýz d'Apcher uspořádal nový hon. Během této štvanice, 19. června 1767 zastřelil jistý Jean Chastel dalšího vlka, který se choval velmi zvláštně. Když na něj zacílil, vlk se zastavil a nehodlal utéct. Tentokrát se krveprolití konečně zastavilo. Podle oficiálních údajů šelma zahubila za tři roky 100 osob (hlavně ženy a děti) a 30 dalších zranila.
Lidská bestie?
Někteří současníci tvrdili, že zločiny záhadného zvířete jsou počínáním více velkých vlků - takových, které zabyli Antoine de Beauterne, Jean Chastel a bratři Martelovci. Další však upozorňovali na to, že vlk samotář jen málokdy
napadne člověka a nemá ve zvyku mrtvole odhryzat hlavu. Postupně se vynořovaly různé fantastické hypotézy o původu zvířete. Které tvrdili, že to byla velká opice nebo leopardí člověk, který se do Francie dostal z Afriky. Jiné, že to byla hyena, která utekla ze zvěřince, či dokonce mimozemšťané.
Podia nejnovější hypotézy šlo o jakéhosi hybrida mezi lvem a tygrem. Další tvrzení předpokládaly, že šlo u činy člověka převlečeného za vlka, aby tak zatajil své zločiny a využil davovou psychózu. A nebo
to mohl být krotitel zvířat, který vypustil šelmu na své souseda a ostatní obyvatele regiónu. Někteří očití svědkové
potvrdili, že viděli zvře, jak přechází přes potok na zadních tlapách. V té době to byl velmi rozšířený
názor a obyvatelé nejvíc obviňovali rodinu Chastelovců. To by vysvětlovalo, proč zvíře, spatřilo svého krotitele - asi Chastela, se zastavilo a neuteklo. Krveprolití už dávno skončilo, ale šelma z Gévaudanu se navždy zapsala do paměti lidových vypravěčů.
Povesti o vlkoch
Vlk (Canis lupus) patří do rodu psovitýchšelem. Charakteristické je pro něj přilnutí k jedné lovecké oblasti, stabilita vytvořených dvojic - párů a jistá organizace v kolektivu - smečce. Dostatek vlků žije v současnosti ještě v Kanadě, Rusku, na Sibiři a ve Skandinávii. Ze západní Evropy prakticky vymizel. Ale ve středověku vyvolával navenkově velkou paniku, protože za velké zimy a hladu napadal, i když jen zřídka a vždy ve smečce, lidi. Toto zvíře člověka odjakživa fascinovalo a současně mu nahánělo hrůzu. Často se pokládalo za symbol zla, jako protiklad k věrnému příteli člověka - psovi. Krom toho se v mnohých legendách hovoří o vlkodlakovi - člověku, který se mění na vlka a získává jeho divokost.
Naši neppřátelé - zvěř
Každé napadení člověka zvířetem, které se vymyká racionalitě, znamená, že se zvíře nechová tak jako obyčejně, vyvolává nejrůznější dohady a strach. Svedčí o tom mnohé příklady z minulosti i současnosti. Podobné případu ve Francii. Bestie ze Gévaudanu není jediným zvířetem, které rozesívalo strach po Francii. Připomeňme si další případy - nař. zvíře z Évreux (1633-1634), šelmu z Brive (1783), či divoké zvíře ze Cézailler (1946-1951). Největší byly zvířata z Auxerrois a Vivarais. První se objevilo v roce 1731 a počet jeho obětí se vyšplhal na 28. Pisovali ho jako tygra nebo vlka. Šelma z Vivarais se vyskytovala v letech 1809-1816 v regióne Gárd. Také ji popisovali jako vlka, ale s postavou osla, hnědou srstí a černou hřívou, dlouhýma ušima a velkými mléčnými žlázami. Tento vlk byl tak odvážný, že vnikl až do obydlí. Ani jednoho z těchto dvou zvířat se nepodařilo ani zabít ani chytit.
Řezníci z Ameriky.
V roce 1973 se na americkém středozápadě objevily desítky zdechlin hovězího dobytka. Nejvíce šokující byl způsob jakým byly zmrzačeny. Zvířata měla odřezané uši, pysky, vemena a ocasy, oči byly odstraněné s téměř chirurgickou přesností. V některých případech byla těla vykuchána a úplně zbavena krve. Nejneuvěřitelnější byl objev zdechliny krávy, která měla střeva vybraná přes díru v boku a uložená vedle hlavy. Nikdo nedokázal tento jev rozumně vysvětlit. Někteří se domnívali, že v tom mají prsty ufoni, jiní zas tvrdili, že jde o vražedné rituály satanské sekty. Tyto masakry pokračují dodnes. Celkem už bylo zabito přes 12 000 kusů dobytka a policie nenašla nikoho podezřelého, dokonce se nenašli ani žádné stopy na zemi okolo zdechlin.
